﻿Jan.
7.
Pak Ježíš chodil po Galileji, v Judsku mu ukládali o život. 
Když se blížily židovské svátky díkůvzdání, 
Ježíšovi bratři naléhali: „Jdi do Judska, ať lidé vidí tvoje činy! 
Neskrývej se v ústraní, ale snaž se prosadit na veřejnosti.“ 
Oni ho totiž nechápali. 
Ježíš jim řekl: „Půjdu, až přijde můj čas. Vy můžete jít kdykoliv, 
protože vás lidé nebudou nenávidět tak jako mne. Neradi slyší, když je obviňuji z jejich zlých činů. 
Jděte klidně sami a já přijdu, až bude vhodná chvíle.“ 
Ježíš zůstal v Galileji, ale brzy po odchodu svých bratrů se tajně vydal na cestu. Chtěl totiž dojít do Jeruzaléma nepoznán. 
O svátcích ho tam lidé hledali a všude se o něm hovořilo. Někteří ho chválili, jiní zase říkali, že plete lidem hlavu. 
Ale to se jen šeptalo, protože mluvit o něm na veřejnosti bylo nebezpečné. 
Uprostřed oslav se Ježíš objevil v chrámu a začal kázat. 
Překvapení Židé se divili: „Jak to, že se tak vyzná v Písmu, když na to nemá školy?“ 
Ježíš jim odpověděl: „Nepředkládám vám své vlastní názory. Tlumočím jen to, co vám chce sdělit Bůh. 
Jste-li ochotni plnit Boží vůli, jistě poznáte, že to nejsou má vlastní slova. 
Kdo přináší světu jen vlastní myšlenky, ten touží po slávě a lidské chvále. Ale ten je upřímný a pravdomluvný, kdo svou řečí oslavuje Boha. 
Mojžíš vám dal zákon, ale nikdo z vás ho neplní. Jakým právem mne osočujete? Proč mi ukládáte o život?“ 
„Ty ses snad pomátl na rozumu! Copak tě chce někdo zabít?“ ozvalo se z davu. 
Ježíš jim řekl: „Uzdravil jsem v sobotu nemocného člověka, a vyvedlo vás to z míry. 
Přitom vy sami nepovažujete za porušení, když připadne na sobotu povinnost udělat obřízku, a klidně ji vykonáte. Proč vás tedy tak rozčiluje, že jsem v sobotu vrátil člověku zdraví? 
Neulpívejte na povrchu, ale pronikejte k jádru věci.“ 
Někteří z jeruzalémských občanů povstali: „Je to opravdu ten, kterého chtějí zabít? 
Veřejně káže v chrámu, a oni ho nechají. Že by ho přece uznali za Mesiáše? To se nám nezdá. O Mesiáši prý nikdo nebude vědět, odkud přišel, ale Ježíšův původ známe.“ 
„Znáte mne a víte, odkud pocházím,“ zvolal Ježíš. „Ale neznáte toho, který mne poslal. 
Já ho znám dobře a vím, že si zaslouží naši důvěru. On za mnou stojí, neprosazuji svou vlastní věc.“ 
Chtěli ho zatknout, ale nikdo se k tomu neodhodlal, protože ještě nepřišla chvíle, kdy se to mělo stát. Mnozí z posluchačů v Ježíše uvěřili. 
Řekli si: „Mesiáš by určitě nedělal více zázraků než on!“ 
Když se to doneslo farizejům a velekněžím, poslali chrámovou stráž, aby ho zatkla. 
Ježíš pokračoval: „Zůstanu s vámi ještě nějaký čas a pak se vrátím k tomu, který mne poslal. 
Až odejdu, budete mne marně hledat, ale za mnou se nedostanete.“ 
Židé se překvapeně ptali: „Kam chce odejít, že se za ním nedostaneme? Chce snad jít mezi pohany a učit je?“ 
Poslední den svátků, když kněží v průvodu nesli vodu do chrámu, stál tam Ježíš a volal: „Kdo má žízeň, pojď se ke mně napít. Písmo říká, že nitro každého, kdo ve mne uvěří, vydá životodárný pramen.“ 
Mluvil o Božím Duchu, který měl být seslán až po dovršení Ježíšova díla na zemi. Měl ho dostat každý, kdo v Ježíše uvěří. 
Ze zástupu se ozvaly dohady: „To je asi Mesiáš.“ 
Někteří však namítali: „Ne, to může být nanejvýš jeho předchůdce. Pochází přece z Galileje! 
A Písmo říká, že Mesiáš se narodí v Betlémě a že bude potomkem krále Davida.“ 
Nakonec se pohádali. 
Chrámová stráž se neodvážila Ježíše zatknout. Vrátili se ke kněžím a farizejům, kteří se na ně obořili: „Kde ho máte? Proč jste ho nepřivedli?“ 
„Nemohli jsme, takového člověka jsme ještě neslyšeli.“ 
„Tak i vy jste se nechali svést?“ zlobili se farizejové. 
„Uvěřil mu snad někdo z velerady nebo z nás? 
Co se dá čekat od nevzdělaného davu! Nevyznají se v Bibli a takhle to dopadá.“ 
Jeden z farizejů – Nikodém, který před časem Ježíše navštívil, namítl: 
„Jak můžete odsoudit člověka, kterého jste nevyslechli? Odpovídá to našemu zákonu?“ 
„Nejsi snad jeho krajan?“ zeptali se ho. „Ukaž nám v Bibli, že má přijít prorok z Galileje.“ 
A s tím se rozešli. 
