﻿První list Korintským.
1.
Milí přátelé a drazí bratři, srdečně vás zdravím a zároveň i od Sosthena vyřizuji přání Boží milosti a pokoje – nejen vám v Korintu, ale i všem, kteří se kdekoliv hlásí ke Kristovu jménu. 
Stále znovu musím děkovat Bohu, když vidím, jaké cenné hodnoty zplodilo mezi vámi svědectví o Ježíši Kristu. 
Právě tím se potvrdila jeho pravdivost, takže teď víte a znáte všechno, co je třeba. 
Zbývá jen jedno: s touhou vyhlížet návrat našeho Pána, Ježíše Krista. 
On vám dá také sílu vydržet až do konce, takže se toho dne určitě dočkáte bez úhony. 
Vždyť ke společenství s Kristem nás povolal přece sám Bůh – můžeme snad mít lepší záruku? 
Doslechl jsem se, milí bratři, že vaše obec není jednotná a že se dělíte na skupiny, které se mezi sebou hádají. 
Jedni prý vynášíte Pavla, jiní držíte s Petrem, jiní se hlásí k Apollovi a jiní zase ke Kristu. Proto vás jménem našeho Pána, Ježíše Krista, napomínám: buďte všichni zajedno a nehádejte se. Smýšlejte a usuzujte stejně; 
Kristus je přece jen jeden. Byl snad za vás ukřižován Pavel? Nebo jsem snad někoho křtil ve svém vlastním jménu? 
Ještě dobře, že jsem kromě Krispa a Gája nikoho z vás nekřtil, 
takže se na můj křest nemůže nikdo odvolávat. 
Vlastně jsem křtil ještě Štěpánovu rodinu, ale jinak už o nikom nevím. 
Kristus mě totiž neposlal křtít, ale hlásat jeho radostné poselství; ne ovšem tak, abych posluchače oslňoval svou moudrostí, která nikomu nepomůže, nýbrž abych jim předkládal jedinou cestu k záchraně – jeho kříž. 
Kdo směřuje do záhuby, má ovšem učení o Kristově kříži za hloupost. Ale my víme – a to je naše záchrana, že Bůh právě tímto způsobem projevil svou moc. 
V Písmu stojí: „Způsobím, že moudrým nepomůže jejich moudrost a chytrost chytrých nebude k ničemu.“ 
Kde jste, filozofové, znalci zákona a všichni učenci? Nedokázal Bůh, jak pošetilá je všechna moudrost světa? 
A protože přemoudřelému světu nestačily projevy Boží moudrosti k poznání Boha, rozhodl se Bůh zachránit ty, kdo mu uvěří, „pošetilým“ kázáním. 
Židé čekají jen samé zázraky, Řekové ve všem hledají logiku, 
ale my kážeme – ukřižovaného Krista. Židy to uráží a ostatní to pokládají za nesmysl. 
Ale povolaní, ať židé či jinověrci, získávají v Kristu Boží moc i moudrost. 
Boží „pošetilost“ je totiž moudřejší a Boží „nemohoucnost“ je silnější než lidé. 
Jen se kolem sebe rozhlédněte, bratři, koho si to vlastně Bůh povolal. Zjistíte, že mezi vámi není mnoho vzdělanců ani lidí vlivných a vážených. 
A přece si Bůh vyvolil právě ty nevzdělané, aby zahanbil moudré. Obyčejné malé lidi si vyvolil, aby zahanbil vlivné a mocné, 
a bezvýznamné „nuly“ si vybral, aby zlomil moc pyšných domýšlivců. 
A to všechno proto, aby se před Bohem nikdo nepovyšoval. 
Vždyť jen z vašeho spojení s Ježíšem Kristem pramení vaše moudrost, bezúhonnost, svatost i vykoupení. Opravdu se nemáme chlubit ničím jiným než Kristem, 
jak nás i Písmo napomíná: Kdo se chlubí, chlub se skutky Božími. 
