﻿Jakubův.
3.
Bratři, nevytýkejte tak horlivě chyby druhým, vždyť chybujeme všichni. Jestliže budeme jednat špatně jakožto učitelé, náš trest bude o to přísnější. Kdo umí zkrotit svůj jazyk, dokazuje, že je zralý člověk a umí ovládat sám sebe. 
I velkého koně donutíte k poslušnosti, jestliže mu do huby vložíte nepatrné udidlo. 
Nebo taková loď: i když je velká a žene ji silný vítr, kormidelník ji ovládá malým kormidlem. 
Jazyk je také nepatrný, a přesto může způsobit velké věci. Od malého plaménku může shořet celý les. 
A jazyk je takový plamének. Zapálen hříchem může způsobit v duši člověka i v jeho okolí mnoho zla. 
Člověk umí zkrotit různé druhy zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů, 
ale svůj vlastní jazyk zkrotit nedovede. Co jednou vysloví zlého, vymkne se jeho vůli a šíří se to jako smrtelný jed. 
Bratři, jedním a týmž jazykem nelze chválit nebeského Otce a zároveň nenávistně útočit na lidi, jeho děti. 
Tak jako z jednoho pramene nevyvěrá zároveň sladká a hořká voda, tak nemůže ani z jedněch úst vycházet chvála a osočování. 
Cožpak si můžete natrhat olivy z fíkovníku a fíky z vinné révy? 
Pokládá se někdo za moudrého a zkušeného? Ať tedy prokáže svou moudrost jemným a krásným jednáním. 
Máte-li však v srdci plno hořkosti, závisti a sobectví, nechlubte se moudrostí, protože to se nesrovnává. 
Vaše myšlení neovládá Bůh, nýbrž vaše pudy a ďábel. 
Vždyť tam, kde se objeví závist a sobecké zájmy, objeví se též nesvár a jiné zlo. 
Moudrost pocházející od Boha je především čistá, mírumilovná, laskavá a ústupná. Je vždy milosrdná a vede k dobrým skutkům. Je upřímná a bez jakéhokoliv pokrytectví. 
Bohu se líbí ti, kdo šíří pokoj. 
