﻿1. Janův.
5.
Kdo věří, že Ježíš je Spasitel, patří do Boží rodiny, a kdo miluje Otce, miluje i jeho děti. 
Naše vzájemná láska prozrazuje, jak milujeme a posloucháme Boha. Jeho přikázání nejsou těžká, plníme-li je z lásky. Když posloucháme Boha jako děti, nepodléháme zlu. Vítězství v tomto zápase nám přináší víra v Ježíše Krista jako Božího Syna. Bez ní nemáme naději. 
K víře, že jsme zachráněni, nás opravňují tři skutečnosti: to, že se dal Ježíš pokřtít, jako by byl hříšník; to, že místo nás zemřel na kříži jako zločinec; a to, že jsme obdrželi Ducha svatého, který nám to potvrzuje. 
Máme tedy tři svědky: 
Ducha svatého, vodu a krev, a ti tři svědčí shodně. 
Přijímáme-li svědectví lidí, proč nevěřit tomu, co o svém Synu říká Bůh? 
Kdo tedy věří v Ježíše jako v Božího Syna, dává Bohu za pravdu. Kdo Bohu nevěří, dělá z něho lháře, protože odmítá svědectví Otce o Synu. Kdo přijímá toto svědectví, stojí na prahu věčného života. Dveře nám otevřel Boží Syn. Bez něho se dovnitř nedostaneme. 
To je smysl mého dopisu, abyste měli jistotu, že věříte-li v Božího Syna, máte věčný život. 
Můžeme si však být jisti i tím, že už dnes nás slyší, když o něco prosíme v souladu s jeho vůlí. A nejen slyší, ale dává nám to, oč ho prosíme. 
Vidíte-li, že bratr hřeší, proste za něj, aby neztratil život. Ale nemyslete si, že modlitbami zachráníte člověka, který se zatvrdil a odmítá činit pokání. 
Každá neposlušnost je hřích, ale hřích bez pokání vede k smrti. 
Víme, že kdo je skutečně Boží dítě, nehřeší, protože ho Boží Syn chrání a ten zlý na něho nemá právo. 
Jenom pod Boží mocí jsme v bezpečí, všude jinde jsme vydáni zlému napospas. 
Boží Syn, Ježíš Kristus, přišel, abychom v něm poznali zachránce a přimkli se k němu. On je pravý Bůh a dárce věčného života. 
A proto si ho nedejte nikým a ničím zastínit.
