﻿Matouš.
9.
Vstoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města. 
A hle, přinesli mu ochrnutého člověka ležícího na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: “Buď dobré mysli, synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.” 
A hle, někteří ze zákoníků si řekli: “Ten člověk se rouhá!” 
A když Ježíš viděl jejich myšlení, řekl: “Proč si v srdcích myslíte zlé věci? 
Vždyť co je snadnější? Říci: Jsou ti odpuštěny hříchy, anebo říci: Vstaň a choď? 
Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy” - tehdy pověděl ochrnutému - “Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.” 
A on vstal a odešel domů. 
Když to tedy uviděly zástupy, užasly a vzdaly slávu Bohu, který dal takovou moc lidem. 
Když potom šel Ježíš odtud, uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí na celnici, a řekl mu: “Pojď za mnou.” A on vstal a šel za ním. 
Když pak Ježíš seděl za stolem v jeho domě, hle, stalo se, že přišlo mnoho celníků a hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky. 
Když to uviděli farizeové, řekli jeho učedníkům: “Proč váš mistr jí s celníky a hříšníky?” 
Ježíš to však uslyšel a řekl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. 
Jděte a naučte se, co znamená: ‘Milosrdenství chci, a ne oběť.’ Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.” 
Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele a ptali se: “Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?” 
Ježíš jim řekl: “Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy se budou postit. 
Nikdo přece nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť, neboť ta záplata odtrhne i kus roucha a díra je ještě horší. 
Také se nelije nové víno do starých nádob. Jinak se nádoby roztrhnou, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob a tak se obojí zachová.” 
Zatímco k nim mluvil tyto věci, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: “Moje dcera právě zemřela. Ale pojď, vlož na ni ruku a bude žít!” 
Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. 
A náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha. 
(Řekla si totiž: “Jestli se jenom dotknu jeho roucha, budu uzdravena.”) 
Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: “Buď dobré mysli, dcero. Tvá víra tě uzdravila.” A od té chvíle byla uzdravena. 
Když pak Ježíš přišel do domu představeného synagogy, uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících 
a řekl jim: “Odejděte, protože ta dívka neumřela, ale spí.” A oni se mu vysmívali. 
Když byl ale zástup vyveden, Ježíš vstoupil dovnitř a vzal ji za ruku a ta dívka vstala. 
A zpráva o tom se roznesla po celé té zemi. 
Když odtud Ježíš odcházel, šli za ním dva slepci, kteří volali a říkali: “Smiluj se nad námi, synu Davidův!” 
Když pak přišel domů, ti slepci k němu přistoupili a Ježíš jim řekl: “Věříte, že jsem schopen to udělat?” Oni řekli: “Ano, Pane.” 
Tehdy se dotkl jejich očí a řekl: “Staň se vám podle vaší víry.” 
A jejich oči se otevřely. Ježíš je pak přísně napomenul a řekl jim: “Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.” 
Ale oni vyšli a roznesli zprávu o něm po celé té zemi. 
A když odcházeli, náhle k němu přivedli němého člověka posedlého démonem. 
Když pak byl ten démon vyhnán, němý začal mluvit. Lidé v zástupu tedy užasli a říkali: “Nic takového nebylo nikdy vídáno v Izraeli!” 
Farizeové však říkali: “Vymítá démony skrze knížete démonů.” 
Ježíš tedy obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi. 
A když viděl zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli zesláblí a rozptýlení jako ovce nemající pastýře. 
Tehdy řekl svým učedníkům: “Žeň je jistě veliká, ale dělníků málo. 
Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.” 
