﻿Matouš.
18.
V tu dobu přišli k Ježíši učedníci a říkali: “Kdo je tedy v nebeském království největší?” 
Ježíš k sobě zavolal malé dítě, postavil je uprostřed nich 
a řekl: “Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete. 
A proto kdokoli se poníží a bude jako toto malé dítě, ten je v nebeském království největší. 
A kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mne.” 
“Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili. Veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. 
Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází. 
Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. 
A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně. 
Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce.” 
“Neboť Syn člověka přišel, aby spasil to, co zahynulo. 
Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? 
A když se stane, že ji najde, říkám vám jistě, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. 
Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.” 
“Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima. Jestliže tě poslechne, získal jsi svého bratra. 
Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo obstálo v ústech dvou nebo tří svědků. 
Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a celník. 
Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude už svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude už rozvázáno v nebi. 
Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. 
Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.” 
Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: “Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Až sedmkrát?” 
Ježíš mu odpověděl: “Neříkám ti, že až sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát. 
Nebeské království je totiž podobné králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. 
A když začal počítat, byl přiveden jeden, který mu dlužil deset tisíc hřiven. 
Když pak neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. 
Ten služebník tedy padl a začal se mu klanět se slovy: ‘Pane, měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!’ 
Ten pán se tedy nad ním slitoval, propustil ho a dluh mu odpustil. 
Když ale ten služebník odešel, našel jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu dlužil sto denárů, chytil ho a začal ho škrtit se slovy: ‘Zaplať mi, co dlužíš!’ 
Ten spoluslužebník tedy padl k jeho nohám a prosil ho: ‘Měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!’ 
Ale on nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud by nezaplatil, co dluží. 
Když pak jeho spoluslužebníci viděli, co se stalo, velice se zarmoutili; šli ke svému pánu a pověděli mu všechno, co se stalo. 
Tehdy ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‘Ty zlý služebníku! Odpustil jsem ti celý ten dluh, protože jsi mě prosil. 
Neměl ses i ty slitovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se slitoval já nad tebou?’ 
A tehdy se jeho pán rozhněval a dal ho katům, dokud nezaplatí všechno, co mu dlužil. 
Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru jejich prohřešky.” 
