﻿Marek.
2.
A po několika dnech opět přišel do Kafarnaum a proslechlo se, že je doma. 
A hned se shromáždilo takové množství, že se už nemohli vejít ani ke dveřím. A mluvil jim slovo. 
Tehdy k němu přišli s ochrnutým, kterého nesli čtyři muži. 
A když ho k němu nemohli kvůli zástupu přinést, odkryli střechu nad místem, kde byl, a když ji probořili, spustili dolů lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý. 
Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl tomu ochrnutému: “Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.” 
Byli tu ale někteří ze zákoníků. Seděli tam a v srdcích uvažovali: 
“Proč mluví tak rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?” 
Ježíš však ve svém duchu hned poznal, že takto sami pro sebe uvažují, a řekl jim: “Proč ve svých srdcích takto uvažujete? 
Co je snadnější? Říci ochrnutému: Tvé hříchy jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň, vezmi své lůžko a choď? 
Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy” - tehdy pověděl ochrnutému - 
“říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.” 
A on hned vstal, přede všemi vzal své lůžko a odešel, takže všichni žasli a oslavovali Boha se slovy: “Nic takového jsme nikdy neviděli.” 
Ježíš pak znovu vyšel k moři. Všechen zástup přicházel k němu a on je vyučoval. 
Cestou uviděl Léviho, Alfeova syna, jak sedí na celnici, a řekl mu: “Pojď za mnou.” A on vstal a šel za ním. 
Když pak byl Ježíš za stolem v jeho domě, stalo se, že i mnozí celníci a hříšníci stolovali s Ježíšem a s jeho učedníky. Bylo jich totiž mnoho, kteří šli za ním. 
Když však zákoníci a farizeové uviděli, že jí s celníky a hříšníky, říkali jeho učedníkům: “Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?” 
Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.” 
Janovi učedníci a farizeové se postili. Někteří přišli a řekli mu: “Proč se učedníci Jana a farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?” 
Ježíš jim odpověděl: “Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit. 
Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit. 
Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky ke starému plášti; jinak utrhne ta nová záplata i od starého a díra je ještě horší. 
Nikdo také nelije nové víno do starých nádob; jinak to nové víno roztrhne nádoby, víno se vylije a nádoby se zničí. Nové víno se přece lije do nových nádob.” 
Stalo se pak, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou vytrhávat klasy. 
Farizeové mu tedy řekli: “Pohleď, proč dělají, co se v sobotu nesmí?” 
Řekl jim: “Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl nouzi a hlad, on i ti, kdo byli s ním? 
Jak vešel do Božího domu za nejvyššího kněze Abiatara a jedl posvátné chleby předložení, které nikdo kromě kněží nesmí jíst, a dal i těm, kdo byli s ním?” 
A řekl jim: “Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. 
Proto je Syn člověka Pánem i nad sobotou.” 
