﻿Marek.
8.
V těch dnech tam bylo velmi veliké množství lidí, a když už neměli nic k jídlu, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim: 
“Je mi líto toho zástupu. Vždyť zůstávají se mnou už tři dny a nemají co jíst. 
Pokud je propustím hladové, cestou se vyčerpají; a někteří z nich přišli zdaleka.” 
Jeho učedníci mu odpověděli: “Jak bude někdo moci zde na poušti nasytit tyto lidi chlebem?” 
Zeptal se jich tedy: “Kolik máte chlebů?” A oni řekli: “Sedm.” 
Přikázal tedy zástupu, aby se posadili na zem. Potom vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, nalámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali, a oni je předložili zástupu. 
Měli také trochu rybiček. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají i je. 
A tak se najedli a byli nasyceni a nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly. 
Těch, kteří jedli, pak bylo okolo čtyř tisíc. Ježíš je potom propustil, 
ihned nastoupil se svými učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje. 
Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho tím, že od něho chtěli znamení z nebe. 
Ježíš si v duchu hluboce povzdychl a řekl: “Proč toto pokolení vyhledává znamení? Amen, říkám vám, že tomuto pokolení žádné znamení dáno nebude!” 
A když je opustil, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu. 
Zapomněli však vzít chléb a neměli s sebou na lodi víc než jeden bochník. 
Tehdy jim přikazoval: “Dávejte pozor a varujte se kvasu farizeů a kvasu Heroda.” 
Dohadovali se tedy mezi sebou a říkali: “Nemáme žádný chléb.” 
Ježíš to ale věděl a řekl jim: “Proč se dohadujete, že nemáte chléb? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte ztvrdlé srdce? 
Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? Už si nevzpomínáte? 
Když jsem nalámal pět chlebů mezi pět tisíc mužů, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?” Řekli mu: “Dvanáct.” 
“A co těch sedm chlebů mezi čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste sebrali?” A oni řekli: “Sedm.” 
Řekl jim: “Jak to, že ještě nerozumíte?” 
Potom přišli do Betsaidy a tam k němu přivedli slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. 
Chytil tedy toho slepce za ruku a vyvedl ho ven za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: “Vidíš něco?” 
A on vzhlédl a řekl: “Rozeznávám lidi, neboť vidím něco jako chodící stromy.” 
Potom mu znovu vložil ruce na oči a nechal ho vzhlédnout. Tehdy byl uzdraven, takže viděl všechno jasně i na dálku. 
Poslal ho tedy domů se slovy: “Nechoď do té vesnice ani to nikomu z té vesnice neříkej.” 
Tehdy Ježíš a jeho učedníci vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Po cestě se svých učedníků ptal: “Za koho mne mají lidé?” 
Oni odpověděli: “Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.” 
Tehdy se jich zeptal: “A za koho mne máte vy?” Petr odpověděl a řekl mu: “Ty jsi Kristus!” 
A on je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. 
Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, velekněžím i zákoníky, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. 
Ta slova mluvil otevřeně, a proto ho Petr vzal stranou a začal ho kárat. 
Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a pokáral Petra slovy: “Jdi za mnou, Satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.” 
Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: “Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. 
Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli ztratí svou duši pro mne a pro evangelium, ten ji zachrání. 
Vždyť co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale uškodil své duši? 
A co dá člověk na oplátku za svou duši? 
Kdo by se totiž v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.” 
