﻿Lukáš.
22.
Blížil se tedy svátek nekvašených chlebů, zvaný Veliká noc. 
Velekněží a zákoníci tedy hledali způsob, jak by ho zabili, neboť se báli lidu. 
Tehdy vstoupil Satan do Jidáše příjmením Iškariotského, který byl z počtu těch dvanácti. 
Ten odešel a smluvil se s velekněžími a s veliteli chrámové stráže, jak by jim ho zradil. 
Ti se zaradovali a domluvili se s ním, že mu dají peníze. 
Souhlasil tedy a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup. 
Tehdy přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být zabit beránek. 
Poslal tedy Petra a Jana se slovy: “Jděte a připravte nám Hod beránka, abychom pojedli.” 
A oni mu řekli: “Kde chceš, ať ho připravíme?” 
Řekl jim tedy: “Hleďte, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do kterého vejde, 
a řekněte hospodáři toho domu: ‘Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?’ 
On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři. 
Když tedy odešli, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka. 
A když přišla ta chvíle, posadil se za stůl a dvanáct apoštolů s ním. 
Tehdy jim řekl: “Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět; 
neboť vám říkám, že už ho nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.” 
A když vzal kalich, vzdal díky a řekl: “Vezměte jej a rozdělte mezi sebou; 
neboť vám říkám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene, dokud nepřijde Boží království.” 
A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ho se slovy: “To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku.” 
Tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: “Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás. 
Ale pohleďte, ruka mého zrádce je se mnou na stole. 
Syn člověka jde vskutku tak, jak je určeno, ale běda člověku, jímž je zrazován.” 
A oni se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich že je ten, který se to chystá udělat. 
Tehdy také mezi nimi nastal spor, kdo z nich se zdá být největší. 
On jim však řekl: “Králové národů nad nimi panují a ti, kdo nad nimi užívají moci, jsou nazýváni dobrodinci. 
Ale vy to tak nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je vůdce, jako ten, který slouží. 
Neboť kdo je větší - ten, který sedí, nebo ten, který slouží? Zdali ne ten, který sedí? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. 
Vy jste se mnou zůstali v mých zkouškách 
a já vám odkazuji království, jako ho můj Otec odkázal mně, 
abyste jedli a pili za mým stolem v mém království a seděli na trůnech a soudili dvanáct pokolení Izraele.” 
Tehdy Pán řekl: “Šimone, Šimone, hle, Satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 
Já jsem ale za tebe prosil, aby tvá víra nepřestala. A ty, až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.” 
A on mu řekl: “Pane, s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!” 
On však odpověděl: “Říkám ti, Petře, dnes se kohout neozve, dokud třikrát nezapřeš, že mě znáš.” 
Tehdy jim řekl: “Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a bez obuvi, měli jste snad v něčem nedostatek?” A oni řekli: “V ničem.” 
Řekl jim tedy: “Ale teď, kdo má měšec, ať si ho vezme, podobně i mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. 
Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit ještě toto Písmo: ‘Byl započten mezi zločince.’ Neboť to, co je napsáno o mně, se naplňuje.” 
Oni tedy řekli: “Pane, pohleď, zde jsou dva meče. “A on jim řekl: “To stačí.” 
Když pak vyšel ven, šel podle svého zvyku na Olivetskou horu a šli za ním i jeho učedníci. 
A když přišel na místo, řekl jim: “Modlete se, abyste nevešli do pokušení.” 
Sám se pak od nich vzdálil asi co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se: 
“Otče, pokud chceš, odejmi ode mne tento kalich; ať se však nestane má vůle, ale tvá!” 
Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. 
Modlil se tedy ve smrtelném zápase ještě horlivěji a jeho pot začal být jako krůpěje krve stékající na zem. 
Když potom vstal od modlitby a přišel k učedníkům, nalezl je spící zármutkem. 
Řekl jim: “Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.” 
A když ještě mluvil, hle, zástup a jeden ze dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi a přiblížil se k Ježíši, aby ho políbil. 
Ježíš mu však řekl: “Jidáši, polibkem zrazuješ Syna člověka?” 
Když tedy ti okolo něj uviděli, k čemu se schyluje, řekli mu: “Pane, máme se bít mečem?” 
Jeden z nich zasáhl otroka nejvyššího kněze a usekl mu pravé ucho. 
Ježíš však odpověděl: “Nechte už toho!” A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. 
Tehdy Ježíš řekl těm velekněžím a velitelům chrámové stráže a starším, kteří na něj přišli: “Vypravili jste se jako na zločince, s meči a holemi? 
Každý den jsem s vámi býval v chrámu a nevztáhli jste na mě ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty.” 
A když ho zajali, vedli ho a přivedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval, 
a když uprostřed dvora zapálilioheň a společně se posadili, seděl Petr mezi nimi. 
Jedna služebná si ho všimla, jak sedí u ohně, upřeně se na něj podívala a řekla: “Tenhle byl také s ním.” 
Ale on ho zapřel. Řekl: “Ženo, já ho neznám!” 
A když si ho po malé chvíli všiml jiný, řekl: “Ty jsi také jeden z nich.” Petr však řekl: “Člověče, nejsem!” 
Když potom uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: “Opravdu, tenhle s ním byl také! Vždyť je také Galilejec!” 
Petr však řekl: “Člověče, nevím, o čem mluvíš!” A vtom, když ještě mluvil, zakokrhal kohout 
a Pán se obrátil a pohlédl na Petra. Tehdy se Petr rozpomenul na Pánovo slovo, jak mu řekl: “Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.” 
A Petr vyšel ven a hořce se rozplakal. 
A ti muži, kteří hlídali Ježíše, se mu posmívali a tloukli ho. 
Zahalili ho a bili ho do tváře a ptali se ho: “Prorokuj! Kdo tě udeřil?” 
A mluvili proti němu mnoho jiného a rouhali se. 
Jakmile pak nastal den, sešli se starší lidu, velekněží i zákoníci a odvedli ho do své velerady 
se slovy: “Jestliže jsi Kristus, řekni nám to!” Ale on jim odpověděl: “Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte. 
A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte ani mě nepropustíte. 
Od nynějška bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.” 
Tehdy všichni řekli: “Takže ty jsi Boží Syn?” Ale on jim odpověděl: “Vy to říkáte, protože já jsem.” 
Řekli tedy: “Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!” 
