﻿Jan.
6.
Potom Ježíš odešel za Galilejské (to jest Tiberiadské) moře. 
A šel za ním veliký zástup, protože viděli jeho zázraky, které dělal na nemocných. 
Ježíš tedy vystoupil na horu a tam seděl se svými učedníky. 
A byl blízko židovský svátek Veliké noci. 
Ježíš tedy pozvedl oči, a když uviděl, že k němu jde veliký zástup, řekl Filipovi: “Kde nakoupíme chleby, aby se tito najedli?” 
(Ale to řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.) 
Filip mu odpověděl: “Chléb za dvě stě denárů jim nepostačí, aby každý z nich dostal aspoň maličko.” 
Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: 
“Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co to je pro tolik lidí?” 
Ježíš však řekl: “Zařiďte, ať se lidé posadí.” A na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy v počtu asi pěti tisíc mužů. 
Ježíš tedy vzal ty chleby, a když vzdal díky, rozdával učedníkům a učedníci sedícím; podobně také z těch ryb rozdal, kolik jen chtěli. 
A když byli nasyceni, řekl svým učedníkům: “Seberte nalámané kousky, které zbyly, ať se nic neztratí.” 
Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky, které zbyly z těch pěti ječných chlebů po těch, kteří jedli. 
Když tedy lidé uviděli ten zázrak, který Ježíš udělal, říkali: “Toto je opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!” 
Když tedy Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, odešel jen sám zpátky na horu. 
Když pak nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, 
nastoupili na loď a plavili se přes moře do Kafarnaum. A byla už tma, ale Ježíš k nim nepřišel. 
Tehdy se moře začalo zvedat vanutím velikého větru. 
A když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi, a vystrašili se. 
Ale on jim řekl: “To jsem já, nebojte se!” 
Tehdy ho ochotně vzali na loď a loď se hned ocitla u země, k níž pluli. 
Druhého dne uviděl zástup, který zůstal za mořem, že tam nebyla jiná loďka než ta jedna, na kterou nastoupili jeho učedníci, a že Ježíš nevešel se svými učedníky na loď, ale jeho učedníci odpluli sami. 
(Od Tiberiady však připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.) 
Když tedy zástup spatřil, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili i oni do lodí a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše. 
A když ho za mořem našli, řekli mu: “Rabbi, kdy jsi sem přišel?” 
Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, říkám vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a byli jste nasyceni. 
Pracujte ne pro pokrm, který hyne, ale pro ten pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něho totiž položil Bůh Otec svou pečeť.” 
Řekli mu tedy: “Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?” 
Ježíš jim odpověděl: “Toto je ten Boží skutek - abyste věřili v toho, kterého on poslal.” 
Řekli mu tedy: “Jaké však uděláš znamení, abychom je viděli a uvěřili ti? Co děláš? 
Naši otcové jedli manu na poušti, jak je napsáno: ‘Dal jim jíst chléb z nebe.’” 
Ježíš jim tedy řekl: “Amen, amen, říkám vám: Ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 
Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.” 
Řekli mu tedy: “Pane, dávej nám ten chléb vždycky.” 
Ježíš jim však řekl: “Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. 
Ale řekl jsem vám, že jste mě i viděli, a nevěříte. 
Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. 
Sestoupil jsem totiž z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. 
A toto je vůle Otce, který mě poslal - abych nic z toho, co mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v poslední den. 
Neboť toto je vůle Toho, který mě poslal - aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.” 
Židé na něho tedy reptali, že řekl: “Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe,” 
a říkali: “Není snad toto Ježíš, syn Josefův, jehož otce i matku známe? Jak tedy může říkat: ‘Sestoupil jsem z nebe’?” 
Ježíš jim tedy odpověděl a řekl: “Nereptejte mezi sebou. 
Nikdo nemůže přijít ke mně, jedině když ho přitáhne můj Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. 
V Prorocích je napsáno: ‘A budou všichni vyučeni od Boha.’ Proto každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně. 
Ne že by někdo viděl Otce, jedině ten, který je od Boha, ten viděl Otce. 
Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, má věčný život. 
Já jsem ten chléb života. 
Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 
Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby nikdo, kdo z něho jí, nezemřel. 
Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li někdo jíst ten chléb, bude žít na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, které dám za život světa.” 
Židé se tedy hádali mezi sebou a říkali: “Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?” 
Ježíš jim řekl: “Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. 
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. 
Neboť mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. 
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 
Jako mě poslal ten živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mne. 
Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věky.” 
Toto řekl v synagoze, když učil v Kafarnaum. 
Když to tedy slyšeli mnozí z jeho učedníků, řekli: “To je tvrdá řeč. Kdo ji může poslouchat?” 
Když ale Ježíš v sobě poznal, že jeho učedníci na to reptají, řekl jim: “To vás pohoršuje? 
A co kdybyste viděli Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? 
Duch je ten, kdo obživuje; tělo není nic platno. Slova, která vám mluvím já, jsou Duch a jsou život. 
Někteří z vás ale nevěří.” Ježíš totiž věděl od počátku, kdo byli nevěřící a kdo je ten, který ho zradí. 
Řekl tedy: “Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, jedině když je mu to dáno od mého Otce.” 
Kvůli tomu odešli mnozí z jeho učedníků zpět a už s ním nechodili. 
Ježíš tedy řekl těm dvanácti: “Chcete snad odejít i vy?” 
A Šimon Petr mu odpověděl: “Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života. 
A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Kristus, ten Syn živého Boha.” 
Ježíš jim odpověděl: “Nevyvolil jsem vás dvanáct? A jeden z vás je ďábel.” 
A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z dvanácti. 
