﻿Skutky apoštolské.
2.
Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. 
A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. 
Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. 
A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 
V Jeruzalémě tehdy přebývali Židé, zbožní muži z každého národa pod nebem. 
A když nastal ten zvuk, sešlo se množství lidí a byli zmateni, protože je každý slyšel, jak mluví jeho vlastním jazykem. 
Všichni tedy žasli a v údivu říkali jedni druhým: “Hleďte, copak nejsou ti všichni, kteří tu mluví, Galilejci? 
Jak to, že tedy každý slyšíme svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? 
Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judska i Kappadokie, Pontu a Asie, 
Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, Židé i proselyté, 
Kréťané i Arabové - slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!” 
A tak všichni žasli a bezradně říkali jeden druhému: “Co má tohle znamenat?” 
Jiní se ale posmívali a říkali: “Jsou opilí novým vínem!” 
Petr však spolu s jedenácti povstal, pozvedl svůj hlas a promluvil: “Muži z Judska i všichni, kteří přebýváte v Jeruzalémě, toto ať je vám známo a vyslechněte má slova: 
Jistěže tito nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je teprve třetí denní hodina! 
Ale toto je to, co bylo předpověděno ústy proroka Joele: 
‘A stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na veškeré tělo a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat; vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. 
V těch dnech zajisté vyleji ze svého Ducha na své služebníky i na své služebnice a budou prorokovat. 
A ukážu zázraky nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu. 
Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde ten veliký a zjevný Pánův den. 
A stane se, že každý, kdo bude vzývat jméno Pána, bude spasen.’” 
“Izraelité, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, toho muže, kterého mezi vámi Bůh prokázal divy, zázraky a znameními, které skrze něho Bůh dělal uprostřed vás, jak sami víte, 
toho jste, vydaného z Božího uloženého rozhodnutí a předzvědění, vzali a zabili ukřižováním skrze ruce bezbožníků. 
Bůh ho ale vzkřísil a zprostil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby ho držela ve své moci. 
David přece o něm říká: ‘Viděl jsem Pána vždycky před sebou, neboť je mi po pravici, abych nezakolísal. 
Proto se mé srdce rozveselilo a můj jazyk zajásal, nadto i mé tělo spočine v naději. 
Neboť nenecháš mou duši v pekle a svému Svatému nedáš spatřit porušení. 
Oznámil jsi mi cesty života a svou tváří mě naplníš potěšením.’ 
Bratři, mohu vám směle říci o patriarchovi Davidovi, že zemřel a byl pochován a jeho hrob je u nás až do dnešního dne. 
A poněvadž byl prorok a věděl, že se mu Bůh zavázal přísahou, že z plodu jeho beder pozdvihne Krista podle těla a posadí ho na jeho trůn, 
viděl to předem a mluvil o Kristově vzkříšení, že jeho duše ‘nebyla zanechána v pekle’ a jeho tělo ‘nespatřilo porušení’. 
Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. 
Když byl tedy Boží pravicí vyvýšen, přijal od Otce zaslíbení Ducha Svatého a vylil to, co nyní vidíte a slyšíte. 
David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, 
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’ 
Ať tedy ví s jistotou všechen dům Izraele, že Bůh ho učinil Pánem a Kristem - toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.” 
A když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: “Co máme dělat, bratři?” 
Petr jim tedy řekl: “Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého. 
To zaslíbení totiž platí vám i vašim dětem i všem, kdo jsou daleko, kohokoli povolá Pán, náš Bůh.” 
Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: “Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!” 
Ti, kteří ochotně přijali jeho slova, tedy byli pokřtěni. V ten den se připojilo okolo tří tisíc duší 
a zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. 
Na každou duši tedy přišla bázeň a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení. 
Všichni věřící pak byli pospolu a měli všechno společné. 
Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali je všem, jak kdo potřeboval. 
Každý den také zůstávali jednomyslně v chrámu a po domech lámali chléb a přijímali pokrm s radostí a prostotou srdce; 
chválili Boha a měli milost u všeho lidu. A Pán denně přidával církvi ty, kteří byli spaseni. 
