﻿2.list Korintským.
6.
Jako spolupracovníci vás však také napomínáme, abyste nepřijímali Boží milost nadarmo. 
Vždyť on říká: “V čas milosti jsem tě vyslyšel a ve dni spasení jsem ti přispěl na pomoc.” Hle, nyní je čas milosti, hle, nyní je den spasení! 
V ničem nedáváme žádnou příležitost k pohoršení, aby naší službě nebylo co vytknout, 
ale ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v nedostatcích, v úzkostech, 
v ranách, ve vězeních, v nepokojích, v pracech, v bděních, v postech, 
v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v laskavosti, v Duchu Svatém, v nepředstírané lásce, 
ve slově pravdy, v Boží moci; skrze výzbroj spravedlnosti napravo i nalevo, 
skrze slávu i pohanu, skrze zlou i dobrou pověst; jako bludaři, a přitom pravdomluvní, 
jako neznámí, a přitom dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, a přitom nevydávaní na smrt, 
jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak obohacující mnohé, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící. 
Naše ústa jsou otevřena k vám, Korintští, naše srdce je rozšířeno. 
Nejste omezeni námi, ale jste omezeni svými vlastními city. 
Na oplátku za to (mluvím jako k dětem) se tedy rozšiřte i vy. 
Netáhněte jho s nevěřícími. Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou? 
Jaká je shoda Krista s Beliálem a jaký díl má věřící s nevěřícím? 
Jaké je spolčení Božího chrámu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha, jak Bůh řekl: “Budu v nich přebývat a procházet se mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.” 
Proto: “Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Pán, nedotýkejte se nečistého; a já vás přijmu.” 
“A budu vaším Otcem a vy mi budete syny a dcerami, praví Pán Všemohoucí.” 
