﻿1.list Tesalonickým.
3.
Když jsme to tedy již nemohli déle vydržet, zdálo se nám dobré, abychom zůstali v Athénách sami, 
a poslali jsme Timotea, našeho bratra, Božího služebníka a našeho spolupracovníka v Kristově evangeliu, aby vás upevnil a povzbudil ve vaší víře, 
aby se nikdo nedával zviklat těmito souženími. Víte přece sami, že jsme k tomu určeni. 
Vždyť když jsme ještě byli u vás, předpovídali jsme vám, že na nás přichází soužení, což se, jak víte, také stalo. 
Proto také, když jsem to již nemohl déle vydržet, poslal jsem ho, abych se dozvěděl o vaší víře, aby vás snad nepokoušel Pokušitel a naše úsilí nepřišlo nazmar. 
Nyní však Timoteus přišel od vás zase k nám a oznámil nám radostnou zprávu o vaší víře a lásce a o tom, že na nás stále vzpomínáte v dobrém a toužíte nás vidět stejně jako my vás. 
Proto jsme z vás, bratři, byli při vší své tísni a soužení povzbuzeni skrze vaši víru. 
Neboť nyní žijeme, jestliže vy stojíte v Pánu! 
Vždyť jakým děkováním za vás se můžeme Bohu odvděčit za všechnu tu radost, kterou z vás máme před naším Bohem, 
když se dnem i nocí převelice modlíme, abychom spatřili vaši tvář a doplnili to, co se nedostává vaší víře? 
Kéž tedy sám náš Bůh a Otec i náš Pán Ježíš Kristus připraví naši cestu k vám. 
A vás ať Pán rozmnoží a rozhojní v lásce k sobě navzájem i ke všem lidem, tak jako i my milujeme vás, 
aby tak upevnil vaše srdce, bezúhonná ve svatosti před tváří Boha, našeho Otce, při příchodu našeho Pána Ježíše Krista se všemi jeho svatými. 
