﻿Zjevení Janovo.
15.
Potom jsem na nebi uviděl jiné znamení, veliké a předivné: sedm andělů, kteří mají sedm posledních ran; neboť skrze ně má být dokonán Boží hněv. 
A uviděl jsem jakoby skleněné moře, smíšené s ohněm, a ty, kteří zvítězili nad tou šelmou a nad jejím obrazem, nad jejím znamením a nad číslem jejího jména, jak stojí na tom skleněném moři a mají Boží harfy 
a zpívají píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: “Veliké a předivné jsou tvé skutky, Pane, Všemohoucí Bože, spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi svatých! 
Kdo by se nebál tebe, Pane, a neoslavoval tvé jméno? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se klanět před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy byly zjeveny!” 
A hle, potom jsem spatřil, jak se v nebi otevřel chrám stánku svědectví. 
A z chrámu vyšlo sedm andělů, kteří měli těch sedm ran, a byli oblečeni lněným rouchem, čistým a zářícím, a na prsou byli přepásáni zlatými pásy. 
A jedna z těch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých koflíků plných hněvu Boha, toho Živého na věky věků. 
A chrám byl naplněn dýmem od Boží slávy a od jeho moci; a nikdo nemohl vejít do chrámu, dokud se nevykoná sedm ran těch sedmi andělů. 
