﻿Zjevení Janovo.
16.
Tehdy jsem uslyšel z chrámu mocný hlas, jak říká těm sedmi andělům: “Jděte, vylijte těch sedm koflíků Božího hněvu na zem.” 
První tedy odešel a vylil svůj koflík na zem a na lidech, kteří měli znamení šelmy, a na těch, kteří se klaněli jejímu obrazu, vyvstaly zlé a zhoubné vředy. 
Druhý anděl pak vylil svůj koflík do moře a obrátilo se jakoby v krev mrtvého a veškerá živá duše v moři zemřela. 
Třetí anděl pak vylil svůj koflík na řeky a na prameny vod a obrátily se v krev. 
A slyšel jsem anděla vod, jak říká: “Jsi spravedlivý, Pane, který jsi, který jsi byl a který budeš, že jsi to usoudil! 
Protože prolévali krev svatých a proroků, a ty jsi jim dal pít krev, neboť si to zaslouží.” 
A uslyšel jsem, jak jiný od oltáře říká: “Ano, Pane Bože Všemohoucí, tvé soudy jsou pravdivé a spravedlivé.” 
Čtvrtý anděl pak vylil svůj koflík na slunce a bylo mu dáno pálit lidi ohněm. 
A lidé byli páleni velikým žárem a rouhali se jménu Boha, který má moc nad těmi ranami, avšak nečinili pokání, aby mu vzdali slávu. 
Pátý anděl pak vylil svůj koflík na trůn té šelmy a její království bylo zatemněno. Lidé se bolestí kousali do jazyka 
a rouhali se nebeskému Bohu pro své bolesti a pro své vředy, avšak nečinili pokání ze svých skutků. 
Šestý anděl pak vylil svůj koflík na tu velikou řeku Eufrat a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce. 
Tehdy jsem uviděl z úst draka, z úst šelmy a z úst falešného proroka vycházet tři nečisté duchy podobné žabám. 
Jsou to duchové démonů, kteří konají divy a vycházejí ke králům země a celého světa, aby je shromáždili k bitvě toho velikého dne Všemohoucího Boha. 
“Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí a střeží svá roucha, aby nechodil nahý a nebyla vidět jeho hanba.” 
A shromáždil je na místo, které se hebrejsky jmenuje Armageddon. 
Sedmý anděl pak vylil svůj koflík na ovzduší a z nebeského chrámu vyšel od trůnu mocný hlas: “Stalo se!” 
A nastaly hlasy, hromobití a blýskání a bylo veliké zemětřesení - tak veliké zemětřesení, jaké nebylo, co jsou lidé na zemi. 
A to veliké město se roztrhlo na tři díly a města národů padla. A veliký Babylón byl připomenut před Boží tváří a Bůh mu dal kalich s vínem svého vášnivého hněvu. 
Tehdy zmizely všechny ostrovy a hory se nedaly najít. 
Z nebe padaly na lidi veliké kroupy, těžké jako cent. A kvůli ráně těch krup se lidé rouhali Bohu, neboť ta rána byla nesmírně veliká. 
